čtvrtek 31. ledna 2013

Válka, jaká je doopravdy — na digitálním videu

Prý je to nejsledovanější video z války v Afghánistánu. Vojín první třídy Ted Daniels spustil kameru a vyrazil do útoku. Zpočátku to vypadá úplně stejně jako kterákoli střílečka hraná z pohledu první osoby, od Doomu po Call of Duty. Voják postupuje, bojiště sledujeme přes hlaveň jeho zbraně.



Pak se ale situace mění. Daniels se dostane do nepřátelské palby, je zasažen, na chvíli ztratí pušku, snaží se krýt a volá o pomoc. Hra se změnila v drsnou realitu, ovšem se šťastným koncem, Daniels se poměrně rychle vyléčil ze svých zranění, odeslán zpět do USA a demobilizován.

Celý jeho příběh je fascinující, zůstaňme ale u té nahrávky. Když si Ted Daniels na helmu připevnil kameru GoPro Hero3, neudělal nic zas tak nezvyklého. Videa na památku si prý vojáci dnes pořizují celkem běžně. Americké ozbrojené síly v Afghánistánu to nezakazují plošně, rozhodnutí je na tom kterém veliteli. Z hlediska utajení to vypadá dost šíleně, zřejmě se ale vychází z toho, že obě strany v boji pořizují tolik dat, že je to už jedno.

Vojáci ostatně mívali soukromé fotoaparáty už ve druhé světové válce a velitelé jim to často tolerovali.

Dnešní armáda natáčí minimálně v takovém množství, v jakém střílí. Oficiální videokamery jsou na vozidlech, ve vrtulnících i ve vybavení jednotlivých pěšáků. Záznamy se po akci vyhodnocují a rozebírají.

Kromě videa se v boji pořizuje mnoho dalších dat. Všechny zbraňové systémy mají čidla a zároveň monitorují svůj vlastní stav, poruchy a opotřebení. Všude jsou GPS přijímače a všechno se zobrazuje v reálném čase na mapách. Tahle data ovšem nejsou pro veřejnost.

Amatérské záznamy jsou tak zpravidla to jediné, co z toho všeho uvidíme. Ukazují válku v malém výřezu, bez kontextu, bez nadhledu. Tak, jak bychom ji viděli my sami, kdybychom se do ní připletli.

Žádné komentáře:

Okomentovat